Použití termokamer pro screening horečnatých stavů (koronavirus, COVID19)

1. Měření probíhá vždy ve vnitřním prostředí budovy nebo alespoň v prostředí tomuto blízkém. Konkrétní požadavky jsou: teplota vzduchu 18 °C až 24 °C a relativní vlhkostí vzduchu 10 % až 75 %. Ideální je co nejmenší pohyb vzduchu (a tedy i ochlazování tváře) a zcela nezbytné je zabránění přímému vlivu slunečního záření.

2. Kontrolovaná osoba se čelně dívá do objektivu termokamery a nemá na očích brýle. Ty jsou pro LWIR termokamery (pro screening horečnatých stavů se používá právě tento typ s mikrobolometrickými senzory a pásmem citlivosti v rozsahu přibližně 7 až 14 µm) neprůhledné.

3. V termokameře jsou správně nastaveny parametry měření, tj. především emisivita a odražená zdánlivá teplota (viz příslušná podkapitola níže).

4. Prostorové rozlišení na tváři měřené osoby by mělo být alespoň 1 mm na pixel. To je vlastně požadavkem na vzdálenost mezi objektivem termokamery a kontrolovanou osobou. Pro termokameru s běžným rozlišením 320×240 px vychází (samozřejmě záleží na zorném úhlu objektivu) okolo 25 až 30 cm (a to přestože v účelově zavádějících materiálech některých výrobců můžeme vidět měření teploty na vzdálenost několika desítek metrů). Obvykle proto požadujeme větší rozlišení termokamery, tj. např. 640×480 px, kdy je možné splnit výše uvedený požadavek na prostorové rozlišení dle technické normy IEC 80601-2-59 i při rozumné vzdálenosti alespoň 1 m mezi termokamerou a kontrolovanou osobou (opět samozřejmě záleží na zorném úhlu objektivu).

5. Metrologickou návaznost zajišťuje černé těleso, které je při měření vždy přítomno a prostřednictvím kterého dochází ke kontinuální rekalibraci termokamery. Tato rekalibrace se opakuje alespoň každých 5 sekund. Černé těleso musí vykazovat vysokou teplotní stabilitu, nízkou nejistotu udávané teploty a v obraze termokamery by mělo zabírat plochu alespoň 20×20 px.To je vlastně požadavkem na vzdálenost mezi termokamerou a černým tělesem.

6. Nejvyšší přesnost v obraze (termogramu) vykazuje termokamera v blízkosti místa, kde je zachyceno černé těleso. Tvář kontrolované osoby se proto snažíme umístit tak, aby v obraze byl snímaný povrch černého tělesa co nejblíže “vedle” černého tělesa (to je samozřejmě obvykle fyzicky za ramenem kontrolované osoby).

7. Na tváři kontrolované osoby je třeba odečíst teplotu v oblasti mediálně sousedící s vnitřním koutkem oka, jak je naznačeno na obrázku níže. Je tomu tak díky stabilitě teploty v této oblasti, neboť ta se nachází přímo nad procházející krční tepnou (tedy jednou z jejich “větví”). Nejedná se sice o měření tzv. “teploty jádra”, jak bychom si přáli, ale na povrchu lidského těla jsou místa s blízkostí krční tepny obvykle nejblíže této teplotě jádra.

8. Je třeba zdůraznit, že nás primárně nezajímá ani minimální teplota na tváři, ani průměrná a ani nejvyšší, ale právě teplota výše uvedená. Teplotu na tváři nelze reprezentovat jedním údajem “nad obdelníčkem”.

9. Jiný postup vede prakticky vždy k naměření nižší teploty. Tedy pokud není teplota kůže ovlivněna vnějším vlivem, nebo nejsou špatně nastaveny parametry termokamery.

Reference

Obsáhlé informace k této problematice naleznete na serveru TZB-INFO: Termokamery pro screening horečnatých stavů a jejich provoz, Výběr termokamer a provoz v souvislosti s onemocněním COVID-19. Původní metodika vychází z článku společnosti Workswell s.r.o., českého výrobce termokamer pro tyto účely: Metodika pro sceening horečnatých stavů za použití termokamery.